Prof. Zdeněk Matějček

Také si občas vzpomenete na charismatického, věčně usměvavého
staříka? V každodenní péči o své ratolesti si často připomínám jeho
laskavý přístup k dětem a musím uznat, že na poli naší dětské
psychologie neznám významnějšího odborníka. Zásluhami profesora
Matějčka a jeho kolegů totiž získala sociální péče na
celospolečenské úrovni jiný náboj. Tento průkopník charity byl
úžasný i jako obyčejný člověk, plný lásky k druhým. Jeho
neutuchající optimismus spojený s obrovskou pracovitostí, ale
zároveň i velkou pokorou, mu vysloužily oblibu snad u každého, s kým
se setkal. Letos by býval během několika dalších dní oslavil své
pětaosmdesáté narozeniny, a proto vás zvu na malou vzpomínkovou
životní pohádku profesora Matějčka.
Dětství a začátek kariéry
Narodil se uvědomělým rodičům na východní Moravě v srpnu 1922 jako
starší ze dvou synů. Jeho otec zastával významnou pozici ředitele
Státního hřebčína v Kladrubech a o matce se v rozhovorech zmiňuje
jako o kultivované a statečné ženě, která svým dětem hodně četla. S
bratrem se prý „bili jako koně“, ale zároveň do konce života zůstali
nejlepšími přáteli. Celé dětství ho kvůli zdravotním potížím
doprovázela hůlka a nepomohly ani čtyři ortopedické operace. Zřejmě
byla tato zkušenost s nemocí také zdrojem jeho motivace pro práci s
různě postiženými dětmi, nabádáním ke statečnosti a neztrácení
naděje. Svými koníčky vzbuzoval v okruhu známých tázavé debaty na
téma: Jak je možné, že tak mírumilovný člověk nachází zálibu v
honitbě a lovu.