Také si občas vzpomenete na charismatického, věčně usměvavého staříka? V každodenní péči o své ratolesti si často připomínám jeho laskavý přístup k dětem a musím uznat, že na poli naší dětské psychologie neznám významnějšího odborníka. Zásluhami profesora Matějčka a jeho kolegů totiž získala sociální péče na celospolečenské úrovni jiný náboj. Tento průkopník charity byl úžasný i jako obyčejný člověk, plný lásky k druhým. Jeho neutuchající optimismus spojený s obrovskou pracovitostí, ale zároveň i velkou pokorou, mu vysloužily oblibu snad u každého, s kým se setkal. Letos by býval během několika dalších dní oslavil své pětaosmdesáté narozeniny, a proto vás zvu na malou vzpomínkovou životní pohádku profesora Matějčka.

Dětství a začátek kariéry
Narodil se uvědomělým rodičům na východní Moravě v srpnu 1922 jako starší ze dvou synů. Jeho otec zastával významnou pozici ředitele Státního hřebčína v Kladrubech a o matce se v rozhovorech zmiňuje jako o kultivované a statečné ženě, která svým dětem hodně četla. S bratrem se prý „bili jako koně“, ale zároveň do konce života zůstali nejlepšími přáteli. Celé dětství ho kvůli zdravotním potížím doprovázela hůlka a nepomohly ani čtyři ortopedické operace. Zřejmě byla tato zkušenost s nemocí také zdrojem jeho motivace pro práci s různě postiženými dětmi, nabádáním ke statečnosti a neztrácení naděje. Svými koníčky vzbuzoval v okruhu známých tázavé debaty na téma: Jak je možné, že tak mírumilovný člověk nachází zálibu v honitbě a lovu.